Proč cvičím psy?!

Budu velice stručná. Narodila jsem se roku 1963 v Teplicích a žiji zde dodnes. Můj první pes byl malý černý knírač bez PP
(narozen 1990) - z toho plyne, že jsem s "pejskařinou" oproti jiným náruživým pejskařům, začala trochu později. Tento pejsek
tak ukrutně zlobil, že mne donutil se o kynologii blíže zajímat a hlavně začít cvičit. V jeho 5-ti letech jsme složili první zkoušku - ZMMP.
V této době mě to "chytlo" a zatoužila jsem po větším psovi. Jelikož jsem si chtěla otestovat, jestli časově zvládnu dva psy, začala jsem
cvičit psy v okolí svého bydliště. Vyzkoušela jsem výcvik dobrmanů, německých ovčáků, bulmastifa, elderteriéra a kokršpaněla.
Pak jsem se rozhodla pro belgického ovčáka malinoise (s PP, *1995). Oba dva psi s námi žili v panelovém bytě.
S belgickým ovčákem jsem do jeho věku přibližně 2 a půl let složila zkoušky ZVV, SchH, IPO a OP (všechno "jedničky"). Dál jsme se
nedostali z důvodu problémů po komplikovaném úraze - nezvládli jsme náročnější tréninky (hlavně v obraně). Jezdila jsem se psem chvíli
po výstavách, získali jsme šampiona ČR a krátce na to jsem se do pejskařiny pustila vážně - s živnostenským listem, a to od roku 1998.

Do května roku 2002 to byla Psí škola - ARGOS (podnikala jsem se sestrou), od června 2002 na témže místě je to Psí škola - A.M.,
ve které již pracuji sama.
O oba výše zmiňované psy jsem již bohužel přišla. V květnu 2002 jsem se ujala Am.pitbulteriéra bez PP (*2001), který měl být utracen.
Protože se mi ale velice stýskalo po belgickém ovčákovi, přibyl k němu ještě B.O. malinois s PP (*VIII. 2002), jménem CARRO z chovatelské
stanice AIBARA.

Tak to by bylo něco z minulosti. Teď se zmíním o tom, proč tuto práci vůbec dělám. Jednoduché - velice mě to baví. Baví mě především
pomáhat majitelům "neposlušných" psů zvládnout jejich leckdy jen zdánlivě neřešitelné situace, napravovat narušené chování psů vlivem
například dlouhodobějšího pobytu v útulku nebo získaného od dřívějšího nezodpovědného majitele apod. Mám radost, když vidím, jak si
majitel se svým pejskem rozumí a když oba mají z výcviku potěšení. Je také nesmírně krásný pocit pozorovat dříve narušeného pejska, jak si
s jindy pro něj krizovou situací dokáže poradit, jak se mu vrací jistota a sebevědomí a tím i radost ze života v prostředí, které ho dříve stresovalo.

A toto je vlastně poslání mé Psí školy. Nepyšním se titulem Vzorného výcvikáře, zlatými odznaky, ani např. účastí na těch nejvyšších
psích závodech (... ale kdoví, co bude...?)
Jsou to jistě krásné a úctyhodné zásluhy a výkony, ale k nápravě třeba problémového Šarpee by mi nepomohly.

Cvičební plocha	Pohled na cvičiště, možnost parkování na asfaltové ploše.

Ujišťuji Vás, že učiním vše, abyste s mými službami byli spokojeni!